Bradavická ekologicko-psychologická kampaň - Brumbálův ženiální plán číslo dvě

Brumbálův ženiální plán číslo dvě

„Vážení drazí kolegové,“ začne Albus Brumbál již jubilejní pátou schůzi bradavických přátel ekologie neboli školní poradu.
„...bratři...“ řekne to ták procítěně. Nejeden přítomný učitel musí zamáčknout slzu v oku.
„S velkým dojetím musím konstatovat, že naše koše na tříděný odpad se...“ udělá dramatickou pauzu. „... ujaly!“
A osazenstvo propukne v mohutný jásot, dokonce i profesor Snape, obvykle takový suchar, jednou či dvakrát tleskne a Minerva McGonagallová začne pískat.
„Dost, dost. Klid... Přátelé...“ snaží se je uklidnit ředitel. Sám však jen ztěžka přemáhá injekce euforie.
O několik mexických vln, skandování Brumbálova jména a Binnsovo překvapené zvolání: Už je tu Santa? (Tento duch totiž v průběhu Albusovi krátké řeči stihl usnout a třetí nadšené Vivat Brumbál ho probudilo.), dav ctihodných profesorů konečně utichne.
Posadí se zpět do svých umělecky tvarovaných skleněných židliček (velice ekologické sklo, třikrát recyklované) a bělovlasý ředitel může pokračovat.
„A dokonce si již studenti přestali stěžovat na zákaz hlasité hudby a omezení letu na koštěti.“
Profesorka přeměňování se znovu zvedne a chystá se začít tleskat, když ale vidí, že je jediná a všichni se na ni koukají tak jako ehm..., urychleně se s rozpačitou tváří posadí (na své pozadí, hehe).
Sborovnou se rozlehne mumlavý šepot a sem tam si někdo ukáže nebo se ozve příliš hlasitě cosi o pochlebovačích....
Brumbál opět počká, až jeho okolí přestane hlučet, a pak konečně pokračuje. Rozhodí rukama a rozsekne jimi vzduch ve megalomanském gestu. Plamenně zadeklamuje: „Nesmíme však usnout na vavřínech!“
Zraky všech přítomných se spolehlivě stočí zpátky na něj.
„A proto jsem se rozhodl, že zítra uspořádáme přednášku pro první ročníky o nutnosti ekologického smýšlení.“
Profesoři se na něj dál koukají v němém zaujetí, čekají, co jim ještě poví dál. Albus Brumbál se zeširoka usměje a roztáhne paže jako by chtěl všechny obejmout.
„Tak si to odhlasujem. Kdo je pro?“ mile se uculuje a do vzduchu se zvedne les rukou. Všichni jsou pro kromě zdrženlivé madam Pomfreyové. Brumbál si pomyslí, že s ní bude muset něco udělat, kazí morálku.
„Všichni pro? Výborně!“
Pomfreyová se však ozve: „Já jsem pro nehlasovala!“
Brumbál se znovu usměje. „Takže všichni pro?“ Propálí ji pohledem a ona překvapeně zmlkne.
„Výborně! Všichni pro. Podle mě je nejlepší místo v západní astronomické věži. Tedy v té učebně pod ní. Tam se všichni vesele vejdeme.“
Potvrdilo mu to souhlasné mumlání.
„Takže si, prosím, každý, připraví minimálně deseti minutový program. Deset minut není moc, to do zítra zvládnete.“
Do teď nadšené obličeje se trochu protáhnou, ale jen trochu, neznatelně.
„Tak, myslím, že za chvíli se bude podávat večeře. Jsou lívanečky s tvarohem. Mm... Tímto rozpouštím toto shromáždění a přeji dobrou chuť!“
Chvíli ještě pozoruje otáčející se bratry ekology a sestry ekoložky, ale pak mu zakručí v břiše, tak se pustí za nimi směr velká síň.